Jan Králík se stává hráčem FK Litoměřicka.

Honzo, máme na tebe spoustu otázek, ale ta hlavní je, proč ses rozhodl pro náš klub? Hráč s tak velkou kariérou se nyní stal reprezentantem litoměřického fotbalu. Co tě k tomuto rozhodnutí vedlo?

„Pokud jsem chtěl zůstat v krajském přeboru, dávaly mi smysl jedině Litoměřice. Ať už kvůli vzdálenosti, ambicím nebo lidem. Taky málokdo ví, že do mých 4 let jsem v Litoměřicích bydlel, takže mám ke klubu sympatie z dětství, když tu hrál a trénoval můj otec.“

Myslíš si osobně, že tvoje fotbalová cesta mohla být ještě o něco pestřejší? Zkrátka, myslíš si, že jsi naplnil potenciál, který v tobě od mládí byl?

„Těžko říct, může to tak samozřejmě vypadat. Bohužel, když vám během kariéry doktor pětkrát oznámí, že musíte na operaci, logicky to tu kariéru ovlivní sportovně a pak už i psychicky.“

Tvoji kariéru hodně ovlivnila rodina, zejména během zahraničního angažmá v týmu Bayern Hof v Německu. Můžeš nám povědět, jak to tenkrát bylo?

„Německo nesplnilo očekávání, která jsem měl. Klub bohužel neplnil své závazky v podobě bydlení a musel jsem dojíždět 300 km třikrát týdně. V tu dobu byl na cestě náš prvorozený syn Kevin a já chtěl být hlavně s rodinou.“

Ve své kariéře ses musel vyrovnávat s rozdílnými výkonnostními úrovněmi. Po angažmá ve Slovanu Bratislava ses přesunul na Ukrajinu a následně do Viktorie Žižkov, ale tvůj další krok byl do Brné, kde jsi tehdy hrál 1. B třídu. Bylo pro tebe složité se přizpůsobit?

„Tenkrát jsem si na Žižkově přetrhal vazy v kotníku a sezona pro mě skončila předčasně. Uzdravil jsem se někdy v říjnu a už jsem věděl, že půjdu v lednu na přípravu do Ústí. Proto jsem z legrace odehrál pět zápasů za Brnou v 1. B třídě a složité to bylo spíše pro soupeře Brné.“ Dodal Honza s úsměvem.

Kdybys ze své bohaté kariéry měl vyzdvihnout ten největší moment, byla by to kapitola ve Slovanu Bratislava? Navzdory tomu, že ses v Ružomberoku potýkal se zraněním, vytáhl si tě právě Slovan, se kterým jsi vyhrál dva mistrovské tituly a dvě prvenství v domácím poháru.

„Kapitola na Slovanu byla krásná v tom, že když jsem přišel, Slovan byl teprve druhým rokem v nejvyšší soutěži. Tým převzal Ladislav Pecko (legenda Slovanu) a hned udělal titul na starém Tehelném poli. Z oslav mám dodnes okno... Nicméně angažmá na Ukrajině mi dalo lidsky i sportovně asi nejvíc. Naučil jsem se novou řeč, poznal jinou kulturu a hlavně jsem si začal vážit obyčejných věcí. Jako bonus jsem si zahrál proti jménům jako Douglas Costa, Willian, Dario Srna, Fernandinho, Konopljanka, Jarmolenko nebo Mkhitaryan.“

Víme, že na tuto otázku nerad odpovídáš, ale přeci jen – v sedmnácti letech sis vyzkoušel stáž ve slavném Interu Milán. Prozraď nám jen ve zkratce, jak se liší práce s mládežnickými týmy v České republice a v Itálii.

„Omlouvám se za stručnou odpověď, ale asi takhle. To, co se dělalo před 20 lety tam, teď děláme u nás.“

Několikrát jsi stál proti našemu týmu, jak jsi vnímal klub FK Litoměřicko ještě před přestupem?

„Jako útočníkovi se mi proti nim vždycky hrálo dobře, to se musí změnit.“

V prvním týmu je hned několik odchovanců, je tvou "povinností" jim předat svoje zkušenosti a pomoct v dalším růstu? Vnímáš tak svoji roli?

„Ano, určitě tak to vnímám a budu se snažit tuto roli plnit.“

Poslední otázka: Jaké jsou tvoje ambice v našem klubu? Určitě nějaké máš, je to tak?

„Nerad bych, abychom hned od prvního kola hráli pod tlakem a vyhlašovali, že jdeme na postup. Sezóna je dlouhá a my chceme hlavně hrát hezký, účelný fotbal. Je tu zajímavý mix hráčů, skvělý trenér a parta. Moje přání je, aby do Litoměřic chodilo více lidí na fotbal. Lidi v klubu si to zaslouží.“

Honzo, děkujeme za rozhovor a přejeme ať se ti v našem dresu daří!