Do Litoměřic se vrací odchovanec Víťa Koláček.

Střední záložník Vít Koláček nastartoval svou kariéru právě u nás v Litoměřicích. Prošel mládežnickými týmy Teplic a fotbalovou farmou v Roudnici nad Labem, odkud se vrátil zpět do Litoměřic, kde poprvé nastoupil za A-tým v dospělém fotbale. Ve svém portfoliu má zapsané starty za Sokol Pokratice, TJ Klíčany, FK Zlíchov 1914, ale také německý ZLG Atzendorf.

Mezitím se aktivně věnoval i futsalu. Hrával druhou ligu a s týmem Gardenline se mu podařilo postoupit do nejvyšší futsalové soutěže.

Víťo, co tě vedlo k rozhodnutí vrátit se do našeho klubu?
„Především parta, protože s většinou kluků se znám řadu let a je to fakticky návrat domů. Také samotný fotbal, kterým se chce tým a vedení prezentovat.“

Jaké máš vzpomínky na své začátky tady u nás?
„Jen ty nejlepší. Měl jsem skvělé dětství a štěstí na trenéry v průběhu let. Člověk si to moc neuvědomuje, ale nejvíce přátel má právě ze sportu a z mládežnických kategorií, takže ho to pak provází celý život.“

Jak bys popsal svůj fotbalový růst od té doby, co jsi klub opustil?
„Nevím, jestli bych to nazval růstem, ale určitě jsem fotbalově dospěl. Odcházel jsem jako „běhavej Janek“ a vracím se fotbalově klidnější, víc toho vidím.“

Které momenty své kariéry považuješ za nejdůležitější?
„Zpětně bych řekl, že sem patří záchrana Litoměřic v sezóně, kdy to tady s fotbalem vypadalo všelijak. Tým tu byl v uvozovkách na Ligu mistrů, ale na hřišti to nešlo a nakonec jsme se zachránili v posledním kole. Také mám v hlavě čtyři povedené sezóny v sálovém fotbalu, s lidsky skvělým týmem, i když pod hlavičkou mé neoblíbené Sparty Praha. Dvakrát jsme byli mistry ČR, což jsou fajn zážitky.“

Zvažoval jsi návrat do Litoměřic už dříve?
„Asi jsme na to párkrát narazili, ale nikdy nic konkrétního, až teď to dávalo smysl.“

Kdo sehrál velkou roli v tvém přestupu?
„Samozřejmě to začalo u trenérů, ale pak bych nejmenoval, protože těch kluků v kabině je dost.“

Jaké jsou tvé cíle a ambice s naším klubem v nadcházející sezóně?
„Řeknu největší klišé, ale vážně osobní ambice nemám. Jen ty týmové, a to je hrát nahoře, ideálně do posledního kola o postup. K tomu musí do sebe zapadnout hodně maličkostí, snad se vše povede.“