Petr Pechatý zavzpomínal na tažení Mol Cupem.

Petře, jak se ti daří?
Daří se mi skvěle, s manželkou doma máme už dva kluky, takže o zábavu je postaráno.

Musíš mít velký přehled. Nejen že pravidelně chodíš na stadion, ale máš i spoustu kamarádů v klubu. Jak vnímáš litoměřický fotbal? Změnilo se něco od tvého konce?
Mám kamarády jak v týmu, tak ve vedení, proto se je snažím podpořit alespoň z tribuny. Od mého konce se hlavně změnilo vedení klubu. To považuji za zásadní změnu a jsem za ni moc rád. Bez nadsázky mohu říct, že postavili litoměřický fotbal znovu na nohy. To, jakým způsobem uchopil klub nový předseda a jeho tým, je obdivuhodné a zaslouží jen slova uznání. Kolik úsilí muselo nové vedení a trenérské týmy vynaložit, si nedovede nikdo představit. Takže já jsem rád, že se zde povedlo fotbal zachránit a věřím v zářnou budoucnost, co se týče výchovy nových talentů, na které bude chodit na stadion více a více fanoušků.

Když zavzpomínáme na rok 2016, ve kterém jsme vyřadili Příbram, Baník a pak jeli na Slávii, co se ti první vybaví?
Tažení Mol Cupem je jediná pozitivní sportovní věc, která v té litoměřické "třetiligové" fázi stojí za připomenutí. Baník Ostrava - první se mi vybaví závěrečný hvizd při výhře nad Baníkem na našem vlastním hřišti a řev plné tribuny. Euforie byla nepopsatelná. Jeden z mých největších fotbalových zážitků.

Příbram - 1.kolo, tento zápas jsem nechytal, ale za vzpomínku stojí zmínit, že Káca (Štěpán Kacafírek) hrál tak dobře, že si ho snad po zápase Příbram odvezla s sebou. Pár dní po zápase k nim přestoupil. Nedivím se, je to tank, lepšího útočníka jsem v kariéře nepotkal.

Slavia - sladká sedmigólová tečka v Edenu, k tomu není co dodat. Neskutečná podpora fanoušků na výjezdu v Praze. Bylo vypraveno několik autobusů, zkrátka svátek pro celý Litoměřický fotbal. Za předvedený výkon mi tleskala slušně zaplněná " tribuna sever " pro kluka z Liťáku, super zážitek. Je pravda, že i přes 7 inkasovaných gólů jsem se v brance nezastavil a chvílemi to připomínalo nějaký tréninkový dril situací 1 na 1.

Jaké jsou tvé další kroky? Neplánuješ se k fotbalu vrátit, třeba jako trenér gólmanů?
Po ukončení kariéry jsem začal více času trávit s rodinou a věnovat se sportům, které mám rád a nebyl na ně při fotbale čas. Povedlo se mi absolvovat dva zápasy v boxu a odběhnout pár běžeckých závodů. Začal jsem se přes léto věnovat wakeboardingu a momentálně hraji rekreačně florbal, ovšem v útoku, brankařiny jsem si užil až až a bylo na čase vstřelit nějaký gól. Fotbal je pro mě momentálně uzavřená kapitola, jak hráčská, tak trenérská. Jsem věrným fanouškem, a to mi maximálně vyhovuje.

Je něco, co bys chtěl vzkázat mladým fotbalistům a fotbalistkám?
Mladým fotbalistům bych vzkázal více pokory a respektu jak k trenérům, tak spoluhráčům. To, jak se někteří chovají, by za mého mládí bylo nemyslitelné, a to není žádná daleká minulost. Taky by se mohli méně urážet. Přijde mi, že dnes má každý svou hlavu a myslí si, že ví všechno líp. Abychom to ale končili pozitivně, mladým přeji mnoho zdraví, lásku k fotbalu, aby ho brali opravdu vážně a tvrdě na sobě makali, protože KDE JE VŮLE, TAM JE CESTA. Závěrem bych chtěl poděkovat mým prvním trenérům v přípravce FKLTM, a to Rendovi Kavalovi, Jiřímu Maričovi a panu Hruškovi (můj první a jediný osobní brankařský trenér). Díky těmto lidem, kteří fotbal milují, jsem začal dělat první fotbalové kroky mé kariéry a mohl tak o mnoho let později vzniknout tento kvíz a rozhovor.

(fotografie použita ze serveru denik.cz)